O maximální velikosti dospělých jedinců druhu T. rex je řeč neustále. Mohli bychom se ale pokusit odpovědět na jinou zajímavou otázku, a sice, jak velká byla právě vylíhnutá mláďata tohoto gigantického predátora. Zatímco dospělí jedinci by vyvážili leckterý autobus, mláďata, která se musela vejít do vajíček o maximální délce několika decimetrů, byla samozřejmě nesrovnatelně drobnější.
Vzhledem k tomu, jak vzácné jsou fosilní pozůstatky malých tyranosaurů (zhruba pod 6 metrů délky) je přesná rekonstrukce vzezření a velikosti tyranosauřích „novorozeňat“ bohužel nemožná a všechny odhady jsou pouhými spekulacemi. Naštěstí si ale můžeme vypomoci objevy velmi dobře zachovaných zkamenělin malých exemplářů jiných tyranosauridů nebo teropodů z příbuzných skupin.
Již v roce 1970 se o něco podobného pokusil kanadský paleontolog Dale Russell, který využil známou růstovou sérii šesti jedinců druhu Gorgosaurus libratus a stanovil pomocí něj základní vzorec kosterního vývoje tyranosauridů. Jak vtipně poznamenal, tito dinosauři museli postupně doslova „vrůst do svých nohou.“ Jejich zadní končetiny byly totiž proporcionálně mnohem delší, než čemu odpovídaly rozměry dalších částí těla, takže v průběhu vývoje musely jiné tělní partie tento zdánlivý hendikep dohánět relativně rychlejším růstem. U dospělců už tělo, krk i pánevní a lopatkový pletenec tuto ztrátu dohnaly a tvar těla tak odpovídal nám dobře známému vzoru robustního dravého dinosaura. Pomaleji v pozdějších fázích vývoje rostl především ocas, spodní části nohou a přední části „paží“.
Bohužel nemáme k dispozici žádné fosilie hodně malých tyranosauřích mláďat. V současnosti nejmenší exemplář (MOR 6625 odkrytý v letech 2010 až 2014) je fragmentární lebka o délce lehce přes 30 centimetrů. Honosí se přezdívkou „Chomper“, tedy něco jako „žvýkač“, a její majitel ve svých 2 až 3 letech věku měřil na délku asi 2 až 2,8 metru a dosahoval tedy přibližně velikosti levharta.
Paleontolog Peter Larson v 90. letech minulého století využil Russellovy údaje a extrapoloval udávané rozměry pro hypotetického právě vylíhlého tyranosauřího jedince. Píše o tom například i ve své knize Rex Appeal z roku 2002. Využil přitom také znalosti o největších známých vejcích teropodů (ichnotaxon Macroelongathoolithus, který ale označoval spíše fosilní vejce oviraptorosaurů).
Larson pracoval s odhadovanými rozměry „Sue“ coby dospělce a velikost jednotlivých částí těla malého mláděte mu vyšla následovně: lebka mohla být dlouhá necelých 10 cm, krk a trup měly dohromady rovných 30 cm, ocas pak zhruba 51 cm. Celková délka tyranosauřího novorozence by pak činila asi 92 centimetrů. Délka paží vyšla překvapivě vzhledem k rozdílné rychlosti růstu jednotlivých částí těla shodná s délkou zadních končetin (necelých 28 cm) a délka „chodidla“ dosahovala 6 cm. Výška v kyčlích činila u malého mláděte zhruba 33 cm. Hmotnost takto velkého jedince by nepřesahovala několik málo kilogramů (odpovídala by zhruba statnější kočce domácí) a ve svém ekosystému by takové mládě bez ochrany dospělého tyranosaura zřejmě nemělo příliš velkou šanci na přežití. Jedná se tedy o důkaz rodičovské péče tyranosaurů? To zatím s jistotou říci nemůžeme, ačkoliv některé dosud zjištěné skutečnosti by tomu mohly nasvědčovat.
Čerstvě vylíhnuté mládě „rexe“ by bylo nejspíš roztomilé, ale vzhledem k rychlému tempu svého růstu by takovým určitě dlouho nesetrvalo.
Pro svého hypotetického lidského chovatele by představovalo smrtelnou hrozbu nejpozději již za několik měsíců či nanejvýš za dva roky. Ten okamžik by přišel ve chvíli, kdy by si odrostlejší mládě uvědomilo, že toho podivného bezocasého dvounohého tvora s malými čelistmi dokáže zabít a že ho pak může i sníst. Krmení by zkrátka muselo být řešeno distančně, nikoliv oblíbeným stylem z „ruky do tlamy“.
- Moderní rekonstrukce vzezření dospělého tyranosaura. Tito gigantičtí teropodi představovali jedny z nejúspěšnějších obřích teropodů. Do hmotnosti kolem 8 tun dorostli z úvodních několika kilogramů za zhruba dvě desetiletí, v období nejrychlejšího růstu přibývali stabilně na váze kolem dvou kilogramů každý den (Stephen O’Connor, CC BY-SA 4.0).