Když byli dinosauři v první třetině 19. století vědecky popsáni, převažoval názor, že šlo o velké „plazovité“ tvory, obývající tropická prostředí s velmi horkým a vlhkým klimatem (což ostatně pro většinu druhů skutečně platilo). Teprve v průběhu 20. století byly jejich fosilie objeveny i v mnohem chladnějších oblastech za hranicí někdejšího severního i jižního polárního kruhu. Později se ukázalo, že mnozí dinosauři byli vybaveni pernatým pokryvem, který chránil jejich tělesné teplo a byl rozeznán i jejich velmi výkonný metabolismus a „teplokrevnost“. Proto se začala jevit jako reálná možnost, že dinosauři obývali také oblasti, které byly dokonce i v jinak velmi horkých druhohorách často pokryty ledem a sněhem.
Jedním z takových míst byly i ekosystémy souvrství I-sien (Yixian), rozkládající se na území dnešní severovýchodní Číny (provincie Liao-ning). V době před asi 126 miliony let (věky barrem až apt, raná křída) se zde rozkládaly bujné lesy tvořené zejména jehličnany, příbuznými dnešním druhům, rostoucím v subtropickém a mírném podnebném pásu. Přítomnost kapraďorostů, přesliček a cykasů nasvědčuje vlhkému klimatu, které bychom v druhohorní éře očekávali. U stromů však byly identifikovány letokruhy, které dokládají, že období vyšší vlhkosti zde byla pravidelně střídána obdobími sucha, kdy se ráz krajiny měnil na poněkud více aridní. Výzkum izotopů kyslíku z pozůstatků tamějších obratlovců dokazuje, že průměrná roční teplota zde činila jen kolem 10 °C, což přibližně odpovídá průměrné teplotě v dnešní Střední Evropě. Na poměry křídové periody zde tedy byla neobvykle nízká teplota, což bylo nejspíš zapříčiněno zeměpisnou polohou tehdejší východní Asie.
Ukázalo se také, že na rapidně se střídající teplotní a klimatické poměry měly velký vliv drobné změny ve sklonu zemské rotační osy a ve tvaru zemské oběžné dráhy kolem Slunce. Dinosauři, ptakoještěři, obojživelníci, ryby, členovci i další místní živočichové tak museli snášet zimy s teplotami pod nulou a nejspíš i s velkým množstvím ledu a sněhu. Zkrátka úplná vánoční pohádka v době rané křídy!
Ekosystémy souvrství Yixian máme skvěle zdokumentované díky jemnozrnným sedimentům, které se z této doby zachovaly. Vzhledem k častým sopečným erupcím, jež pravidelně pokrývaly okolní jezerní i lesní ekosystémy vrstvou jemného popela, se až do současnosti dochovaly fantasticky kvalitní fosilie opeřených dinosaurů, měkká tělíčka bezobratlých (včetně pavouků, parazitického hmyzu, brouků, korýšů a mnoha dalších) nebo i fosilní otisky rostlin, a to i raných forem krytosemenných druhů.
Všechny organismy se zde musely dokázat vyrovnat s nepřízní klimatu a snášet i mrazy, kdy teploty klesaly poměrně hluboko pod nulu. Dinosauři se s touto nepříjemností popasovali za pomoci tělesného pokryvu, který známe prakticky u všech zde žijících teropodů a je předpokládán i u mnoha ptakopánvých druhů.
Nejznámějším druhem opeřeného dinosaura z tohoto souvrství je nejspíš dravý tyranosauroid Yutyrannus huali. Tento v dospělosti asi 9 metrů dlouhý a 1,4 tuny vážící predátor zřejmě lovil všechny obratlovce v té správné velikosti, kromě jiných plazů, obojživelníků nebo snad ryb mohl útočit na malé ankylosauridy druhu Liaoningosaurus paradoxus, malé rohaté dinosaury druhů Liaoceratops yanzigouensis a Psittacosaurus lujiatunensis (délka kolem 1 metru) nebo větší ornitopody druhu Bolong yixianensis (délka kolem 4 metrů) a Jinzhousaurus jiangi (délka 7 metrů). Pokud ovšem lovil ve smečkách, mohl si možná troufnout i na dospělého titanosaurního sauropoda druhu Dongbeititan dongi.
Tito na poměry sauropodů spíše menší zástupci své skupiny dosahovali při délce kolem 15 metrů hmotnosti zhruba 7 tun, takže byli přibližně pětinásobně těžší než dospělí jutyranové. Rozhodně tedy nepředstavovali snadnou kořist, a to ani pro několik jedinců tyranosauroida útočícího najednou.
Právě takovou zasněženou „vánoční“ loveckou scénu přitom nabízí průvodní obrázek tohoto příspěvku v podání talentovného umělce Briana Choo. Tak tedy šťastné a veselé všem občasným i pravidelným čtenářům Pravěk.info!