O silné vnitrodruhové nevraživosti tyranosauridů slýcháváme poměrně často. Prokazatelně se navzájem napadali nejenom samotní zástupci druhu T. rex, ale také jejich menší příbuzní, například albertosauři a gorgosauři. Je prakticky jisté, že tito obří predátoři byli schopni bojovat tak urputně, až si způsobili vážná zranění nebo dokonce zabili svého soupeře. K tomu mohlo zřejmě dojít jak přímo (fyzickým útokem), tak i nepřímo prostřednictvím přenosu infekčních chorob. Z infekce mikroskopickým cizopasným prvokem (snad vzdáleně příbuzným dnešní bičence drůbeží) je podezříván například i nejslavnější, nejkompletněji zachovaný a celkově největší známý exemplář tyranosaura „Sue“.
Jisté je, že tyranosauridi byli k ostatním jedincům svého druhu (snad s výjimkou reprodukčního partnera, rodiče nebo sourozence) značně agresivní a nesnášenliví. Již dříve se také objevil názor, že mohli tuto svoji temnou stránku posunout ještě dál a dopouštět se kanibalismu. Ten byl ostatně prokázán i u jiného tyranosaurida, staršího a o trochu menšího druhu Daspletosaurus torosus. U samotného druhu T. rex jej objevili paleontologové ve sbírkách Museum of the Rockies. Vědecká studie o nápadných a tvarově specifických rýhách po zubech obřího teropoda byla publikována v roce 2010. Další podobný objev byl ohlášen roku 2015 a přišel v podobě fragmentu fosilní kosti, nalezené v sedimentech souvrství Lance na území Wyomingu. Vedoucí výzkumu Matthew McLain spolu s kolegy zveřejnili detailní informace již ve zmíněném roce na každoročním mítinku Americké geologické společnosti, který se tehdy konal v Baltimoru. Letos byla o tomto zajímavém nálezu konečně publikována také samotná odborná práce. Co nám tedy o „králi dinosaurů“ prozrazuje?
Vše se točí kolem jediné fosilní kosti dolní končetiny (4. metatarzál) s katalogovým označením SWAU HRS13997. Tato kost vykazuje stopy po okusu v podobě několika dlouhých rýh, koncentrovaných především u distálního konce kosti. Přítomno je přinejmenším deset rýh, a to včetně jedné, která byla autory studie přiřazena k ichnotaxonu Knethichnus parallelum. Tato struktura na povrchu kosti byla způsobena tahem zubu s okrajovým vroubkováním, přejíždějícím po kosti a strhávajícím měkkou tkáň. Srovnáním šířky rýh (až 5 milimetrů) s velikostními parametry dentice teropodů z tohoto souvrství je prakticky jisté, že původcem byl v tomto případě velký jedinec druhu Tyrannosaurus rex. Tvar, umístění a orientace rýh ukazuje na to, že jde o pozůstatky okusování mrtvého těla. Osteohistologický rozbor dochované „okousané“ fosilie zase prokázal, že šlo o mladého jedince, který v době smrti teprve procházel fází rychlého růstu. Jak staré mládě či nedospělý jedinec to byl, však nelze s jistotou určit. Podstatné je, že šlo taktéž o tyranosaura.
Z uctívaného „vládce dravých dinosaurů“ a popkulturní ikony pozdně křídového dinosauřího světa se nám tak začíná stávat tvor poněkud méně lichotivých vlastností. Ať už šlo o spíše výjimečnou událost (což není pravděpodobné) nebo naopak o běžnou realitu tyranosauřího života, známe už minimálně dva případy, kdy se tento dominantní predátor odhodlal k praktikování kanibalismu. To samozřejmě neznamená, že nemohl být také aktivním a poměrně rychle se pohybujícím lovcem jiné kořisti. Musíme se nicméně smířit i se stinnou stránkou této největší hvězdy (nejen) Jurských parků…
- Holotyp tyranosaura (druhu Tyrannosaurus rex) v Carnegie Museum of Natural History v Pittsburghu. Foto: Scott Robert Anselmo.