Stegosauři byli skupinou ptakopánvých dinosaurů z kladu Thyreophora a představovali jednu ze dvou hlavních podskupin tzv. obrněných dinosaurů. Vedle ankylosaurů jsou proto nejznámějšími býložravými dinosaury, pokrytými tělesným pancířem – v jejich případě zejména z krčních, hřbetních a ocasních desek a různě dlouhých bodců na ocase.
Stegosaurus a jeho příbuzní patří k nejpopulárnějším, ba přímo ikonickým dinosaurům. Jejich evoluční počátky jsou zatím zahaleny tajemstvím, ale právě nově popsaný stegosaur z Maroka by mohl do záhady počátků jejich vývoje vnést trochu více světla. K roku 2017 byly známy pouze dva druhy stegosaurů (Kentrosaurus aethiopicus z Tanzanie a Paranthodon africanus z Jihoafrické republiky) z území někdejší Gondwany (tedy druhohorních pevnin jižní polokoule).
Nový dinosaurus z Maroka tuto bilanci vylepšuje a vzhledem ke svému geologickému stáří přidává i cenné svědectví o samotných počátcích kladu Stegosauria. Od paleontologů se mu dostalo vědeckého jména Adratiklit boulahfa, přičemž jméno Adratiklit znamená v překladu z berberštiny „horský ještěr“ a boulahfa odkazuje k lokalitě objevu. Nález byl učiněn v marockém pohoří Střední Atlas, jižně od města Fes, a to v sedimentech souvrství El Mers II, které byly datovány na základě fosilií ostnokožců, ramenonožců a amonitů do období střední jury (věky bathon až callov, tedy asi před 168 až 163 miliony let). To činí z adratiklita nejstaršího s jistotou datovaného stegosaura vůbec, s jedinou možnou výjimkou, kterou by mohl představovat argentinský druh Isaberrysaura mollensis. Holotyp má podobu jediného hrudního obratle (s označením NHMUK PV R37366), další fosilie tohoto druhu představují tři krční obratle, hrudní obratel, levou kost pažní o délce 61 cm a některé jiné fragmenty.
Analýza příbuzenských vztahů naznačila zajímavou věc, a sice že Adratiklit byl blíže příbuzný západoevropským druhům Dacentrurus armatus a Miragaia longicollum než ostatním africkým stegosaurům (Kentrosaurus a Paranthodon). Specifické vývojem odvozené znaky na obratlích a pažní kosti nového dinosaura přitom bezpečně dokazují, že se skutečně jednalo o zástupce kladu Stegosauria. Nejedná se přitom jen o nejstaršího známého stegosaura (opět nepočítáme-li patagonský druh Isaberrysaura mollensis, starý kolem 170 milionů let), ale také o vůbec nejstaršího zástupce kladu Eurypoda z Afriky. Jde tedy také o vůbec první kosterní fosilii zástupce této skupiny ze Severní Afriky.
Výzkum odbornice na stegosaury Susannah Maidmentové a jejích kolegů, kteří před nedávnem marockého stegosaura formálně popsali v prestižním periodiku Gondwana Research, ukazuje ještě jednu zajímavou věc. Když analyzujeme různá data, související s fragmentárním fosilním materiálem, početností jednotlivých lokalit a historickým vedením výzkumů, dospějeme k překvapivému závěru. Ačkoliv se početnost obrněných dinosaurů jeví na jižních pevninách Gondwany jako velmi nízká, ve skutečnosti zde byli eurypodi možná stejně rozšíření a početní, jako na severních kontinentech Laurasie. Důvodem je především výběrovost v objevech, a to jak geologická a geografická, tak i čistě daná lidským faktorem. Je tedy velmi pravděpodobné, že na různých nalezištích od Argentiny přes Antarktidu a jižní Afriku až po Austrálii můžeme nejspíš objevit ještě značné množství nových druhů těchto fascinujících „obrněných“ dinosaurů.
O samotném marockém stegosaurovi zatím mnoho dalšího nevíme, a jsme tak odkázáni na případné budoucí objevy. Jen ty nám mohou zodpovědět otázky o tom, jakým dinosaurem Adratiklit byl a jakou podobu měl svět, ve kterém v dávné střední juře existoval.
- Rekonstrukce afrického stegosaura druhu Adratiklit boulahfa (© Joschua Knüppe).
- Článek byl v mírně pozměnené formě publikován také na webu DinosaurusBlog.