Po nedávném představení obřího megalosauridního teropoda torvosaura, žijícího v období pozdní jury na území Severní Ameriky a Evropy si nyní představíme téměř stejně velkého dravého dinosaura z provincie Čchung-čching na jihovýchodě Číny.
Yangchuanosaurus, který byl pojmenován po oblasti svého objevu Jung-čchuan, patří k největším zástupcům kladu Methriacanthosauridae a zároveň k největším teropodům známým z období střední až rané pozdní jury. Žil v době před 168 až 161 miliony let a v současnosti rozeznáváme dva jeho vědecky platné druhy – je to Y. shangyouensis, formálně popsaný v roce 1978 a Y. zigongensis, popsaný roku 1993. Tento vzdálený příbuzný alosauridů a karcharodontosauridů byl postrachem všech dinosaurů, žijících ve stejných ekosystémech. Těmi byli například sauropodi Omeisaurus a Mamenchisaurus nebo vývojově primitivní stegosauridi, jako byl Tuojiangosaurus a enigmatický Chialingosaurus.
První fosilii jangčchuanosaura objevil náhodně dělník pracující na stavbě přehrady v červnu roku 1977. Fosilie byly objeveny v sedimentech souvrství Šang-ša-si-miao (známého také jako Ta-šan-pchu) na území provincie S´čchuan. Holotyp s označením CV 00215 představoval téměř kompletně zachovanou lebku i postkraniální kostru. Materiál s označením CV 00216 byl rovněž velmi dobře zachovalý a na jeho základě stanovil vědci v roce 1983 nový druh Y. magnus. Jak ale ukázaly pozdější výzkumy, obě fosilie patří k jednomu jedinému druhu. Třetí exemplář, částečně zachovaná kostra bez lebky (CV 00214), byla v rozsáhlé práci týmu vedeného americkým paleontologem Matthewem Carranem přiřazena rovněž k druhu Y. shangyouensis.
Další druh, tedy Y. zigongensis, byl popsán roku 1993 na základě čtyř fosilních exemplářů s označením ZDM 9011 (holotyp) až ZDM 9014. Fosilie byly objeveny ve stejném souvrství, pouze v jeho jiné části a jejich stáří se tak může lišit.
Jangčchuanosauři byli velcí draví dinosauři, dosahující délky až kolem 11 metrů a hmotnosti přes 3 tuny. Největší objevená lebka byla dlouhá úctyhodných 111 centimetrů, což je například více než u běžných exemplářů alosaurů nebo albertosaurů. Hlava byla relativně krátká a vysoká, ozdobená výraznými výrůstky a hrbolky. Přední končetiny byly poměrně krátké, ale velmi silné. Zadní končetiny byly dlouhé a hodně robustní. Ocas, který představoval polovinu délky těla jangčchuanosaura, byl rovněž velmi masivní a dobře vyvažoval teropoda při pohybu. O lovecké taktice jangčchuanosaurů a jejich případném životě ve smečkách bohužel nic nevíme. Zřejmě lovili mláďata a nemocné nebo přestárlé jedince sauropodů a stegosauridů, žijících ve stejných ekosystémech. Možná nepohrdli ani zdechlinou, pokud měli příležitost ji objevit. Jejich nejbližšími příbuznými byli zástupci dalších převážně asijských metriakantosauridů, jako byl Sinraptor, Shidaisaurus, Siamotyrannus nebo výjimečně anglický Methriacanthosaurus.
Fosilie jangčchuanosaurů i jejich současníků jsou objevovány v provincii S´čchuan od počátku 70. let minulého století, přičemž zde bylo odkryto již přes 8000 fosilních exemplářů o celkové hmotnosti kolem 40 tun. Mnohé z těchto zkamenělin jsou dnes uloženy v instituci Dinosauřího muzea v C‘-kung (Zigong Dinosaur Museum), otevřeného přímo na bohaté paleontologické lokalitě v roce 1987. Teprve o dva rok dříve přitom čínská vláda rozhodla, že se na tomto místě zastaví práce na komplexu pro těžbu zemního plynu a místo se zachová ve své původní podobě.
O proslavení této lokality z období střední jury (věky bathon a callov, stáří asi 168,3–163,5 milionu let) se zasloužil zejména slavný čínský paleontolog Tung Č’-ming, který zde prováděl rozsáhlý paleontologický výzkum již od roku 1975, kdy se dozvěděl o objevech zkamenělých kostí v místních horninách. Dosud bylo odtud vykopáno více než 100 kosterních exemplářů různých dinosaurů, a to často unikátních a nikde jinde se nevyskytujících druhů. Mezi nejpozoruhodnější zástupce zdejší megafauny patří právě dominantní predátor dávných jurských pralesů na jihu Číny, impozantní Yangchuanosaurus.
- Rekonstruovaná kostra druhu Y. zigongensis v americkém Delaware Museum of Natural History (Jim, the Photographer, CC BY 2.0).
- Článek byl v mírně pozměnené formě publikován také na webu DinosaurusBlog.